Luxace pately (vykloubení čéšky) je onemocnění kolenního kloubu psů. Luxaci pately lze rozdělit za prvé podle směru luxace a za druhé podle příčiny vzniku. Podle směru se luxace pately dělí na mediální, kdy čéška luxuje na vnitřní plochu kolene. Laterální, kdy čéška luxuje vně, je problémem hlavně velkých plemen psů. Výrazně častější je mediální luxace, představuje cca 80 % všech případů. Podle příčiny vzniku můžeme rozdělit luxaci pately na vrozenou a traumatickou.
1 – Patella – čéška , 2 – stehení kost, 3 – vaz čéšky , 4 – drsnatina holení kosti, 5 – Mediální luxace patelly, 6 – Laterální luxace patelly
Vrozená mediální luxace pately je poměrně častý problém trpasličích a malých plemen psů s kohoutkovou výškou okolo 35 cm a méně. I když u šeltiček není extrémně časté, nevyhýbá se jim.
Primární příčina tohoto onemocnění není přesně známa, ale většina autorů předpokládá, že prvotní příčinou je vnější vybočení kyčelní kosti, způsobené prohnutím krčku kosti stehenní tak, že nesvírá jako normálně s dlouhou osou kosti úhel tupý, nýbrž pravý, po př. i ostrý, ku předu směřující. Stehno je tím stočeno na venek a vede k vybočenému postoji kolene, svaly s patelou mají tendenci stáčet se dovnitř. Prsty se vtáčejí do vnitř, i přes vnější otočení dolní části kosti holenní.
(A) Normální levá pánevní končetina. Je znázorněna linie osy končetiny, která je zde v souladu s průběhem šlachy čtyřhlavého svalu, polohou pately i holenní kosti.
(B) Deformity typické pro mediální luxaci pately 4. stupně.
(1) a (2) vybočená kyčel a stehenní kost,
(3) mělký žlábek kosti stehenní se špatně vyvinutým až chybějícím vnitřním okrajem,
(4) nedostatečně vyvinutý vnitřní kondylus,
(5) a (6) přesun drsnatiny kosti holenní dovnitř a rotace kosti holenní
(7) hlezno vybočuje do strany, nárt pak vtočen dovnitř.
Jiní autoři uvádějí vliv samičích pohlavních hormónů na vytvoření mělké klady stehení kosti a následnou mediální luxaci čéšky.
Způsob dědičnosti tohoto onemocnění není zatím zcela znám a dokázán, ale předpokládá se složitá polygenní dědičnost (podobně jako u dysplazie kyčelního kloubu), to znamená dědičnost, kterou způsobuje více genů.
Podle závažnosti postižení rozdělujeme luxaci pately do 4 stupňů :
| 1. stupeň luxace – U psa dochází k vymknutí čéšky při natažení zadní končetiny jen výjimečně a mnohdy si toho majitel nemusí ani povšimnout. Při tomto stupni postižení může, ale nemusí časem dojít k opotřebení kloubu, tzv. artróze. Artrózu způsobí sama čéška, která při ohybu kolene putuje sem a tam a tímto pohybem a třením poškodí chrupavku. Chovatelé a majitelé mnohdy zapomínají, že i tento stupeň luxace je dědičný, a že takto postižený jedinec může svou vadu a dispozice k ní předávat dál na své potomky a to dokonce i ve vyšším stupni. |
| 2. stupeň luxace – Pes poměrně často poskakuje, střídá končetiny a potřepává za pohybu zadními nohami. Těmito protipohyby se instinktivně snaží vrátit patelu na místo. Protože k tomuto jevu dochází velmi pravidelně a často, chrupavka se opotřebí mnohem dřív než u prvního stupně. |
| 3. stupeň luxace – Vymknutá patela se už sama na své místo nevrací, mnohdy musí manuálně pomoci sám majitel či veterinář. V tomto případě k osteoartróze dochází poměrně brzy a včasná operace je nevyhnutelná, protože pes trpí bolestmi a má problémy s pohybem. |
| 4. stupeň luxace – Čéška je permanentně luxovaná, nedá se vrátit zpět ani mechanicky a pes má obrovské potíže s pohybem, který mu způsobuje značnou bolest. Tento stav se dá zmírnit jen operací, která však nikdy nemůže nahradit zdravé koleno a pohyb v plném rozsahu. |
Přístup k léčení luxace musí být idividuální, některé šeltičky i s druhým stupněm luxace bez problémů běhají agility a nikterak je to neomezuje. Pokud ale má pejsek časté příznaky vykloubení čéšky je i u druhého stupně na místě chirurgická léčba. Těžké stupně luxace je třeba operovat již v raném mládí(okolo čtvrtého měsíce stáří) než se rozvinou příznaky trvalé deformity končetiny. Kromě deformity končetiny je problémem při neléčené luxaci je osteoartróza, vzniklá následkem opakovaného dráždění chrupavky vyklubující čéškou a nerovnoměrné zatížení kolenního kloubu. Z používaných léků je vhodné použití tzv. chondroprotektiv, která omezují vznik osteoartrózy – přípravky s obsahem glukosaminu, chontroitinu, kolagenu a MSM.
U šeltií není vyšetření luxace pately povinné, ale někteří chovatelé už své psy vyšetřit nechávají. K vyšetření psa na luxaci pately není potřeba narkóza ani rentgen. Vyšetření provádí specializovaní veterináři (http://www.vetkom.cz/ordinations/patela). Samozřejmě požádat o vyšetření můžete také jiného veterináře, ale výsledek musíte brát jen jako orientační. U fen se nedoporučuje vyšetření během hárání nebo krátce před a po něm, v tomto období jsou vazy pružnější a výsledek tím může být zkreslen.
Použitá literatura:
SVOBODA, Miroslav a spol. Nemoci psa a kočky, 2.díl. Brno 2000
SKALA, Roman. Luxace pately u psů [online]. Praha: 2009 [cit. 2009-02-02]. Dostupný z http://www.terierka.com/luxace-skala.html/ .
PLEŠOVÁ, Daniela. Luxace pately [online]. 2008 [cit. 2009-02-02]. Dostupný z http://dogsite.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=54&Itemid=2 .
KVAPIL, Roman. Luxace čéšky 2 [online]. 2005 [cit. 2009-02-02]. Dostupný z http://www.spicove.cz/veterina/luxace/luxace-cesky-2.php .
Komora veterinárních lékařů České republiky. Komora veterinárních lékařů České republiky [online]. Praha: KVL ČR, c1996 [cit. 2009-02-02]. Vnitřní předpis Komory veterinárních lékařů České republiky o postupu při posuzování luxace čéšky u psů. Dostupný z http://www.vetkom.cz/ordinations/patela/ .
autor článku: MVDr. Magda Bílková