Vývoj šedého zákalu je postupný, od počátečních ojedinělých zákalů; v jinak čiré čočce až po její úplné bělavé zkalení, kdy postižené oko vnímá pouze světlo nebo tmu.

Počáteční stadia zkalení se rozpoznávají obtížně bez speciálních vyšetření (pomocí oftalmoskopu). Pokud je ale čočka úplně zkalená, zornice je místo své původní šedočerné barvy zcela bílá.

Šedý zákal je onemocnění oční čočky, které spočívá v postupném zkalování jejích vnitřních struktur až po její úplné zkalení.

Pokud je čočka zčásti nebo úplně zkalená, neprochází skrz ní dostatek světla a to, které případně prošlo, nevytváří na sítnici dostatečně ostrý obraz.

Vývoj šedého zákalu je postupný, od počátečních ojedinělých zákalů v jinak čiré čočce až po její úplné bělavé zkalení, kdy postižené oko vnímá pouze světlo nebo tmu.

Počáteční stadia zkalení se rozpoznávají obtížně bez speciálních vyšetření (pomocí oftalmoskopu). Pokud je ale čočka úplně zkalená, zornice je místo své původní šedočerné barvy zcela bílá.

Šedý zákal se projevuje poklesem zrakové ostrosti – postižený jedinec špatně vidí. Úroveň zhoršení vidění může být ale různá, závisí to na postupu zkalování oční čočky. Na počátku se v čočce vytvářejí ojedinělé zákaly, které se většinou nacházejí mimo střed čočky. Tyto zákaly většinou vidění nevadí, ale tak jak postupně přibývají, vidění se zhoršuje až na úroveň rozeznání obrysů velkých předmětů. Pokud je čočka zkalená úplně, postižený jedinec rozliší pouze silné světlo nebo tmu.

Vyšetření oční čočky je možné provést několika způsoby, všechny však vyžadují poměrně specializované vyšetřovací přístroje. Pokud je šedý zákal zcela vyvinut a čočka je zcela zkalená, poznáme tento stav podle barvy zornice. Normální zdravá čočka je čirá, v tomto stavu má zornice šedočernou barvu. Vnitřek oka se totiž chová jako temná komora a všechny paprsky, které vstoupí optickým systémem do oka, jsou zde buď zachyceny světločivnými elementy sítnice nebo se odrazí takovým způsobem, že zornicí oko neopustí. Proto má při jakémkoliv osvětlení oka zornice černou nebo šedočernou barvu.

Existuje však jedna výjimka a to je tzv. koaxiální osvětlení oka. Koaxiální zde znamená, že optická osa světelného svazku, kterým nemocné oko vyšetřujeme, je totožná s osou oka pozorovatele.

Koaxiální osvětlení je jednoduchý optický systém, jehož základem je obvykle prosté zrcadlo. Paprsky vycházející ze zdroje světla (modré) jsou fokusovány a po odrazu na zrcadle jsou nasměrovány do zornice oka. Tyto paprsky se odrazí od sítnice (červené) a po opuštění oka procházejí přímo nad zrcadlem do oka pozorovatele.

Základem tohoto uspořádání je koaxialita (souosost) os osvětlení a pozorování.

Při takovémto uspořádání vyšetření není zornice černá, ale svítí červenooranžově.