„Co je to vlastně ZDRAVÍ?“

Impulzem k napsání tohoto textu byla jedna z mnoha internetových diskusí ohledně CEA nebo zdraví u šeltií obecně. Tyto diskuse jsou si podobné jako vejce vejci, a aniž bych je nějak vyhledávala, narážím na ně už několik let. Je jistě dobře, když se o chovatelských problémech diskutuje. Je však zarážející, kolik nepravdivých informací, polopravd a mýtů stále koluje mezi milovníky plemene a dokonce mezi mnoha jeho chovateli. V době, kdy má každý z nás všechna potřebná fakta na dosah ruky (stačí jen kliknout!), mnozí dál šíří zkreslené informace o věcech, kterým pravděpodobně nerozumí, ovšem zaklínají se dobrým úmyslem – vždyť jde přece o zdraví!
Už tady je v souvislosti s CEA první velký omyl. Zdraví není o jednom jediném znaku, jeho hodnocení nemůže být založeno na znalosti jediného genu! Vždy kroutím hlavou nad inzeráty typu „otec je CEA normal, štěňátka jsou tedy zdravá“. Vždyť CEA je jen jedním z mnoha problémů, které mohou nastat! Je to však problém snadno odhalitelný a jeho základní dědičnost pochopí i člověk, který jinak nemá o genetice ani tušení. A tak vznikl mezi lidmi toužícími po zdravých šeltiích „hon na čarodějnice“ týkající se přenašečů CEA. Vzato čistě teoreticky by přece neměl být problém tuto vadu z chovu vymýtit. Hurá do toho a šeltie budou hned zdravější. Bohužel je to příliš zjednodušený pohled na věc.
Ve skandinávských zemích, které oční vady a zdraví u šeltií obecně dlouhodobě sledují (už deset let je tam oftalmologicky vyšetřováno 80-90% narozených štěňat), na nic podobného nenarazíte. Chovatelé své psy vyšetřují, výsledky jsou zveřejňovány, nikdo nehraje mrtvého brouka. Přesto lze v chovatelských stanicích narazit i na šeltie, které jsou CEA pozitivní, běžně jsou spojováni přenašeči CEA a když se objeví pes s výsledkem CEA normal (nepřenášející vadu), není kvůli tomuto výsledku v chovu využíván výrazně víc než jiní. Český milovník zdraví by se nad tímto přístupem asi velice pohoršoval. Jenže skandinávští chovatelé dělají pro zdraví víc, než se na první pohled může zdát. Oni si totiž uvědomují, že CEA je jen jednou z mnoha (!) možných chorob. Díky svému vyšetřování a zveřejňování výsledků sledují mnoho dalších problémů, z nichž některé jsou mnohem vážnější a mají pro zvíře negativní důsledky častěji než u CEA.
Zdravotní výsledky šeltií jsou zveřejňovány i v jiných zemích, např. v Nizozemí nebo v Německu. Při pečlivém studiu webových stránek chovatelských klubů v těchto zemích se může zájemce o zdraví u šeltií dozvědět mnoho zajímavého. Např. ze starší holandské statistiky vyplývá, že největším zdravotním problémem byl v letech 1998-2005 v tamější populaci kryptorchismus (nesestouplá varlata). Počet postižených zvířat je o to závažnější, že se na rozdíl od jiných vad týká jen poloviny populace – psů – zatímco feny ji skrytě přenášejí. Vysoký byl dále výskyt následujících: distichiasis (řasy na vnitřní straně víčka, často dráždící oko), alergie projevující se na kůži, závažné vady skusu. V té době nebylo časté vyšetřování DKK u šeltií, podle výsledků z posledních let se ale zdá, že situace v tomto směru nebude tak růžová, jak se předpokládalo. Dle norské statistiky z let 1994-2007 mělo 18% vyšetřených šeltií vážnější stupeň (C-E) DKK! Norsko a Švédsko věnují hodně energie výzkumu PRA a retinopatie. Každý rok se objevují nové případy takto postižených šeltií, které obvykle do tří let oslepnou. Německo klade velký důraz na defekt MDR1, jehož výzkumu se věnovali němečtí vědci. Tuto vadu lze vyšetřit geneticky a díky znalosti výsledku předejít případným problémům. Opravdovými „strašáky“ v moderním chovu psů jsou např. epilepsie nebo srdeční vady, u šeltií se naštěstí v současné době neprojevují příliš často, tím méně však o nich víme.
Co s tím??? Pokud se chovatel pokusí aspoň část z výše zmíněných problémů zohlednit a zároveň bude myslet třeba na povahu psa a příbuznost s danou fenou, bude opravdové umění najít krycího psa, zvlášť pokud ještě budeme sledovat, jestli jeho potomci nevykazují hrubé vylučující vady (extrémní výšky, chudozubost). Některá spojení navíc omezuje i barva – blue merle fenu lze ze zdravotních důvodů nakrýt jen trikolorem nebo černobílým psem. Trvat v takové situaci na CEA jako hlavním a nejdůležitějším výběrovém kritériu může jen člověk, který zavře oči před jinými problémy.
A je možné se na to podívat z jiného pohledu… Na webu norského chovatelského klubu si lze přečíst doporučení, že se šeltie s CRD mohou využívat v chovu, jen se nemají spojovat s jinými postiženými psy. Z chovu doporučují vyřadit jen vážnější projevy CEA, hlavně kolobomy. Podobné doporučení jsem se dozvěděla i od našeho nejzkušenějšího veterináře-oftalmologa MVDr. Beránka, u kterého jsem se byla mnohokrát podívat na vyšetření malých šeltiček. Typický český „milovník zdraví“ by přitom nejraději vyřadil z chovu nejen všechny pozitivní nálezy, ale i přenašeče, nebo by si přál zakázat jejich spojování, jako je tomu v chovu border kolií (kde je však výskyt CEA carrier jedinců v populaci přirozeně nižší). Přitom nejlehčí forma CEA psa nijak neomezuje a nezhoršuje se, což potvrzuje nejen norský či švédský chovatelský web, německý specialista Dr. Hennecken nebo MVDr. Beránek, ale také majitelé psů s CEA-CRD, kteří jsou často bez problémů pracovně využíváni. Vážnější poškození zraku, včetně slepoty, může přijít v souvislosti s těžšími formami CEA, které se obvykle vyskytují po rodičích s CEA, případně nevyšetřených. Dle německých statistik jsou těchto případů cca 1-3 % ze všech pozitivních nálezů.
I kdyby CEA bylo nemocí, kterou je opravdu nezbytně nutné z chovu zcela odstranit, nešlo by to hned. Proč? Protože je v populaci příliš málo chovných zvířat, která nenesou vlohu pro CEA. Jejich nadměrné využívání v chovu by znamenalo zvýšení příbuznosti, omezení variability, určité linie by zcela vymizely a s nimi i jejich vlohy – nejen ty špatné, ale i ty dobré. A to funguje i obráceně: při nadměrném využívání určité linie na úkor jiných je tu vždy riziko, že se v příštích generacích projeví nejen požadované přednosti, ale také skryté vady. Žádná šeltie není dokonalá, některé nesou třeba jen exteriérové vady, obvykle však mají ve své výbavě vlohy pro nějaký ten zdravotní problém. Pes, který je hojně využívaný proto, že je CEA normal, může svým potomkům předávat jinou oční vadu nebo vážnou dysplazii kyčelních kloubů. Tyto vlohy se však projeví až po několika letech, v té době může mít pes desítky potomků – které si jejich majitelé koupili třeba i proto, že hledali zdravé štěně…
Zajímám se o šeltie už více než deset let a už od počátku jsem se snažila získávat podrobné informace o chovu a historii, proniknout do souvislostí. Sbírala jsem informace o různých problémech v chovu, samozřejmě včetně zdraví. Vždy jsem podporovala zveřejňování informací o zdravotních problémech a doufala jsem, že je chovatelé budou umět správně využít. Mrzí mě, pokud se setkám s neodborným nebo dokonce zcela chybným výkladem informací, který někdy až zavání fanatismem. Měla jsem před lety radost, když se v ČR objevili první zájemci o genetické vyšetřování CEA a stejně tak i nadšenci, kteří byli ochotní jet na krytí za CEA normal psem přes půl Evropy. Pokud však omezíme chov plemene na selekci jednoho znaku (nebo dvou, tří… to je jedno), může to mít i jiné důsledky, než všechny šeltie s výsledkem genetického testu „CEA normal“.
Mnoho českých šeltičkářů prosazujících „zdraví“ nebere ostatní choroby v úvahu prostě proto, že se v ČR téměř nevyšetřují a nezveřejňují, takže se může dostavit pocit, že je u nás nemáme. Pěkně se ujalo vyšetřování štěňátek v 6-8 týdnech věku, kolik šeltií ale navštíví oftalmologa v dospělosti? Je jich velice málo a jde především o krycí psy. Ostatní, pokud nemají opravdu závažný problém, budou celý život prezentováni jako „prostí dědičných očních vad“, jak jim bylo napsáno do protokolu před odběrem od chovatele. Přitom naprostá většina očních vad se rozvíjí až v dospělosti. Stejné je to s kyčlemi, vyšetření má jen malé procento českých šeltiček, opět jsou to hlavně krycí psi. DKK se často na první pohled nepozná, zvlášť ne v mládí. Někteří psi s touto vadou sportují a díky perfektnímu osvalení nemají problémy, dokud jsou udržováni v kondici. Pokud má „obyčejná“ česká šeltie (která nemá svůj web a majitele bojovníka za zdraví) nějaké zdravotní potíže, pravděpodobně se to nikdo nedozví, jen v některých závažných případech majitelé kontaktují chovatele. Ten tuto informaci asi sotva předá někam dál – kdyby ji zveřejnil, jako pošetilý idealista, pravděpodobně by ho všichni ti bojovníci za zdravé šeltie ve svých internetových diskusích roztrhali na kusy a pomluvili by mu vrhy minulé i příští. Neumějí totiž vytěžit z takové informace jen to podstatné a zároveň si uvědomit, že podobných případů může být spousta, jen o nich nikdo neví – a že fanatické výkřiky nepodložené patřičnými znalostmi jen škodí lidem, ale chovu rozhodně nepomůžou.

Chcete vědět víc?
Svenska Shetland Sheepdog Klubben
Norsk Shetland Sheepdog Klubb
Nederlandse Sheltie Vereniging
Sheltie News
I překlad s pomocí pana Googla je lepší než neinformovanost…
Taky můžete objednat svoji šeltičku na kontrolní vyšetření k MVDr. Beránkovi, jistě přitom neodmítne odpovědět na případné dotazy.

(c) Jana Zemková